Nehoda není náhoda

Asi nám neunikla informace, že došlo k nehodě zásahového vozidla v jednotce SDH v Žulová. Vyslechli jsme různé komentáře. Je dobré, že bylo poukázáno na náročnost řízení takového vozidla s cisternou a v plné výbavě pro zásah, dnes již ne jen u požárů. Věříme, že se zranění členové posádky brzy uzdraví a najdou odvahu dál svou náročnou, a hlavně dobrovolnou práci vykonávat. Dobře se vyjádřil v reportáži odborník na bezpečnost v dopravě. Upozornil na nutnost ohleduplnosti nás řidičů, když se potkáme s vozidlem, jedoucím k zásahu. Je to již několik roků, kdy došlo k tragické nehodě u obce Supíkovice.

Podívejme se však na možnou příčinu. To platí i pro jiná vozidla s právem přednosti v jízdě. Dojezd na místo je někdy otázkou záchrany života, rychlost jízdy je potřebná, rozhodnout, kdy končí bezpečná jízda má tak nepatrnou hranici, že není snad ani v silách řidiče toto rychle určit.

Pomoc však hledejme často i jinde, to je u jiných účastníků provozu. Osádky se setkali i s poukazováním na hlavu, řidiči záchranky, že museli omezit svou jízdu, což jim přímo zákon nařizuje. Známé, dát vědět osádce, vidím vás a budu reagovat na vhodném místě, postačí levý blinkr. Konstatování, že toto se učí již v autoškole, nestačí. Je nutné to i kontrolovat, a také řidiče za porušení přísně trestat. Nejen překročení rychlosti o jeden km v hodině je přestupek. Připomenu, jak se tyto chyby řidičů trestali v minulosti. Záchranné složky podali informaci, že vyjíždí na místo a jedou po silnici. Hlídka nás dopraváků byla často na trase a nebyl problém se za zásahové vozidlo zařadit a psát SPZ vozidla a jaký přestupek spáchal. Bylo běžné zastavit se na stanici a vyslechnout řidiče zásahového vozidla, případ se zpracoval a po určité době se poslaly pozvánky, několika desítkám řidičů, kde byly doručeny hlášení o porušení z cizích okresů. Jednání bylo svoláno do učebny autoškoly v Jeseníku a postup snadný. Každý pozvaný předal ŘP a svou pozvánku. Postupně se vyzvali řidiči k vysvětlení svého chování. Někdy šlo o výmluvy, někdo se nepřiznal a zapíral, o to horší byla výzva pojďte se podívat na fotku, jste to vy, vaše vozidlo a jel jste tam vy. Tehdy ještě fotek moc nebylo. Byl však případ, já jsem tam nejel, zde mám doklad, že jsem neopustil pracoviště. Konec byl pro mnohé úsměvný, ano vozidlo bylo majitele, ale za volantem žena v domácnosti, a nebyla sama na tomto výletě.

Podstatné bylo, každý před kamarády nebo sousedy musel své chování vysvětlit a pokuta nikoho neminula a často čekalo řidiče překvapení i s popisem uvedené spolupráce se záchranáři. Tam jsme to řešily vždy horní hranicí pokuty a tehdy tak zvanou dírou v kupónu ŘP. Tím se tato forma kontrol zveřejnila a údajně došlo ke zlepšení situace. Podobně se zlepšila situace na přejezdech. Strojvůdci nám zasílali oznámení o projetí na červenou nebo nebezpečné vjetí na přejezd. To bylo rovněž řešeno pozváním a následoval trest. Do třetice, prováděli jsme tak zvané KCA. Hlídka s řidičem v civilu, vozidlo zapůjčené od civilních pracovníků, sloužící příslušník plášť na uniformě a po zjištění přestupku plášť odložil a vozidlo jsme zastavili. Domnívám se, že přímý kontakt řidič a příslušníka na místě přestupku byl účinnější než nějaká výzva "pokutu uhraďte" a výchovný účinek, ten nehledejme, nejspíš se neprojevil.

Doba se mění, dopady na nehody však zůstávají a každé zlepšení se vyplatí. snad i navýšení kondičních jízd řidičů, dnes náročných na řízení a velmi rychlých vozidel by se mohl konat častěji, zde by nešlo o vyhazování peněz.

Zpět