Diskuzní forumVýpis příspěvků ke článku:
Zázraky se dějí? Není jen výsledek dobré práce správných lidí? Slyšíme ze všech stran, že rozpočet u nás je hluboko v mínusu. Poradců v politice máme spoustu, někteří dokonce již ví, že večer bude tma. To jim stačí, aby byli na obrazovkách několikrát za den a vyjadřovali se ke všemu. Doufám, že jsou dobře placeni. Známe Křečka, Prouzu, Kovandu a další. Říkávalo se, zdravý selský rozum, ten dnes chybí, vlastně někomu chybí rozum ve všem. Státní kasa se plní z daní, daně platí podnikatelé, pro podnikatele pracují občané. Občanům slouží politici. Vše do sebe zapadá, ale musí to být společnost řízená odborníky. Rozhlédněme se kolem sebe a zavzpomínejme, na dobu nedávno minulou. Na vesnicích fungovala JZD a státní statky. Choval se hovězí dobytek, dojily se krávy, mléko se vezlo, příklad z Petrovic do Jeseníku, kde byla mlékárna. Tam se vyrobily sýry, máslo, mléko pro prodej, jogurty a další výrobky. Rozvezly se i do zmíněných Petrovic, asi 20 km vzdáleno od mlékárny. Tam prodejna Jednota vše prodala občanům obce. Takové obce byly kolem Jeseníku a stejně tak jiné obce u jiných měst u nás. Vedle kravína stál vepřín, opět se musela i prasata vozit na jatky, to bylo opět v Jeseníku. Po zpracování se maso a uzeniny vozily do obcí v okolí. Přebytky, vše bylo vyřešeno, Masny i mlékárny patřily pod krajské vedení, se sídlem v Martinově. Jezdili jsme často s máslem, sýry i mlékem v cisternách do Martinova, kde se zpracovaly veškeré přebytky z obcí našeho kraje. Zásobovala se hlavně města, i jiných krajů. Také byly velké mrazírny na udržování nutných rezerv. A dodám, v Jeseníku se vychovávali mladí budoucí pracovníci potravinářského průmyslu. Vše na sebe navazovalo, byla chlévská mrva, tím se hnojilo, dodám, levně, každá kráva mléko dává, a dávala v kravíně, dnes na louce to nějak nejde. Vepříny páchly, ale dobré maso nám vonělo, byli jsme spokojeni. V okolních obcích byly kopce, pole se nedala snadno obdělávat velkými stroji. Brambory se však daly pěstovat i sklízet, asi tenkrát měli lidé ruce, někdy i brigádníci ze škol. Také si pamatujeme pole se lnem. Opět, spousta ruční práce, ale sklizený len se vezl na vleku za traktor do Potůčníku, tam se zpracoval a v okolí do konečné podoby, materiál na výrobu plátna. Pamatuji si, že jsme to navážely i do přístavů v Evropě a výrobky se vezly daleko za moře. Opět, krátké převozy materiálu, po konečný výrobek. Závody Moravolen byly nejen v Jeseníku a Šumperku. Textilní průmysl byl jeden z prvních odvětví, kterým jsme uvolnily prostor čínské konkurenci. Podobně tomu bylo i s kulatinou. Pamatujeme si lesy v Jeseníku, Javorníku i v Hanušovicích. Kde jinde, jako pod horami a nedaleko lesů. V lesích se také zřizovaly lesní školky a zásobovaly závody sadbou nových stromků. Ve spoustě obcí byla pila, pár km od vytěžené kulatiny, zpracovaná kulatina se prodávala, dodám, dobře prodávala. Opět, v úhledných balících se řezivo vozilo za hranice, často do loděnic po celé Evropě. Na všechno navazovala i doprava, v ČSAD byla zřízena, na poměry Jeseníku početná kolona nákladních souprav, tehdy označena jako vozidla TIR a těmi se rozvážely výrobky z okolí Jeseníku. Zmínil jsem textilní továrny, většinou zaměstnávaly ženy. Nebyla náhoda, že se rozjela výroba ocelových hal a dalších staveb, kde našli práci převážně muži. Rodiny byly, bylo potřeba stavět byty, a to se dělo. Postavila se sídliště, stavěli si i občané své domky, nejen ve městech spousta domů i na vesnicích, domy slouží do dnes, pokud je někdo nepovažuje za králikárny? Byly v okolí i jiné, menší firmy, nezanedbatelné doplnění pracovních příležitostí. Bylo několik odborných učilišť, které doplňovaly požadavky na odborné pracovníky. Zatím jsme tu ještě my, pamětníci, asi nejsem sám, kdo řekne, že současná situace je pochybení politiků po listopadu, ne-li trestuhodná umělá likvidace našeho hospodářství a uvolnění našeho trhu pro cizí firmy. Domnívá se snad někdo, že služby a to ještě umírající, domovy důchodců a pár škol vytvoří hodnoty pro udržení sociální politiky, vzdělanosti, zdraví občanů a ještě se po nás chce zbrojit, plnit nesmyslná nařízení zelených fanatiků, a pomáhat, kde se dá, ale i nedá, s ohledem na naši situaci. Vše dokončí armáda neschopných politiků, rádo by odborníků, poradců a různých neziskovek, ale dokonale odčerpávajících spolků, z našeho společného majetku. Daň od kuchařek ve škole, zdravotních sester a lékařů, někdy i potřebných pracovníků služeb, silničářů a dalších se kasa nenaplní. Ale naopak kasy našich sousedů se plní ze všech popsaných firem, kde jsme uvolnili místo na trhu práce. Včetně surovin, vody, i veškerého obchodu. Na závěr, co nám tu vlastně patří? Také si myslíte, co já? Prostě nic. V těchto dnech si připomínáme dny, sametové revoluce, přizná se někdo, koho napadne otázka, jsme my občané na tom lépe než před listopadem 89? A nevzpomínáme jen na to špatné, byli jsme to my, kdo jsme si společnost budovali. Nebudou nám mladí vyčítat, jakou společnost jsme jim předali? Bohumil Poulíček
Nový příspěvek
Zpět na článek