Vláda udělala krok vpřed, ale nás občany vrhla o spoustu kroků vzad

Vláda jednala a podařilo se jí schválit jakýsi úsporný balíček. Proč "jakýsi úsporný"?

Když někdo chce uspořit, musí začít u sebe. O úsporách se dlouho mluví, nebyli jednotní, ani koaliční politici. V jednom si však rozumí. Šetřit, kde je to jen trochu možné, ale na naše laskavě nešahejte!!! Začali podvodem na voličích, valorizace jsou uzákoněny, proto se na ně nedá sáhnout. Tak politici přišli k více jak dvaceti tisícům měsíčně. Valorizace důchodů, zde je třeba šetřit a proto každý důchodce přichází o tisíc korun měsíčně. Že se to stále opakuje, ale ono to stále platí. Trapné dohady, co bude, v jaké dani skončily, zapomeňte. Nemáte snad jiné starosti? O život přišel jakýsi voják, na severu Čech hoří skládka a nějaká herečka si nechala zvětšit prsa. Vy tady otravujete s nějakou tisícovkou. Podívejme se na problém pohledem občana, který poslouchá, kolik zaplatí za obědy ve školní stravovně, o kolik stoupne cena energií a pohonných hmot a kdo nás víc okrádá, pěstitel, chovatel, zpracovatel, nebo obchodník? Chtělo by to napsat, jeden horší než druhý. Naši sousedi v Polsku nám předvádí, že rozumní politici situaci zvládají podstatně lépe. Když premiér a ministr financí oznámil, že se dohodli na balíčku, opět by mělo zaznívat nahlas arogantní a nekompetentní rozhodování politiků a vlády. O nutnosti šetřit nám hlásá vláda, kde mají platy stovky tisíc a další výhody. Jejich doporučení, uskromnit se je drzostí, snad i trestuhodné provokování. Aby říkal někdo, kdo má desateronásobek příjmu, často i víc tomu, kdo má málo, že je zlá doba a musíme šetřit. U piva by lidé řekli, to je na přezd-žku. Ale nejsme v hospodě, těch již stejně moc nezůstalo, na ty, co jsou v provozu spousta lidí nemá. Pamatujeme milion chvilek, asi mají dlouhou chvíli a nic nedělají, podobně se dá mluvit o odborech. V současné situaci by bylo na místě přikročit k razantnějším krokům. Příklad, stávka tam, kde by to nepoškodilo občany. Co tak ve firmách, které nejsou ve vlastnictví našich občanů, v obchodech, kde se prodává cizí zboží a tržby končí v zahraničních bankách. Co tak pozastavit platby státu za různé služby, stejně za moc nestojí. Nemělo by se zapomínat ani na státní zaměstnance, na ty dopadá naše hospodaření také likvidačně. Místo pokut a vymáhání oznámit, že jsou s občany a odmítnout je postihovat. Místo duhových a nevím, jakých pochodů ještě vyrazit s požadavky bez možnosti jednat, Toto již dokázali politici, že nehodlají. Požadovat, aby konali. Platy v průměru jiných pracujících, výhody na úrovni jiných pracovišť, stanovit tresty za nedodržení. Že to je fantazie? Není, jen jsem popsal, co zaznívá mezi lidmi, co požadují, ale nikdo je neposlouchá, jsou to lidé, námi zvolení, ne vyšší kategorie. Nemám to od Okamury, ale osobní odpovědnost politiků, zodpovědnost za špatná rozhodnutí, to vše by mělo být samozřejmostí. Od soudců, po politiky. Prostě, jeden metr pro všechny. Co někdo pokazí, škody zaplatit. Začnou se uplatňovat nová úsporná opatření, mnohé bude jiné, většinou horší pro občan. Kdy jindy, když ne teď? Bohumil Poulíček

Zpět