Návrat vlka do České republiky

Foto - Vlk obecný (Canis lupus) je u nás chráněným druhem. V hojném počtu se vyskytoval až do konce 17. století. Na přelomu 19. a 20. století byl u nás zcela vyhuben. Poslední vlk byl zastřelen na Šumavě v roce 1874, v Beskydech pak v roce 1914.

Jeseník – Vlk obecný a jeho návrat zpět do České krajiny vyvolává mnoho emocí a je zdrojem mnoha kontroverzních názorů. U mnoha generací lidí totiž převládají historicky záporné role vlků např. v pohádkách O Červené Karkulce, O neposlušných kůzlátkách apod. Tyto zakořeněné názory se v současnosti mění zejména z pohledu prospěšnosti vlka v krajině. Přesto však zůstávají dva tábory – příznivci vlka versus jeho odpůrci.

A právě tomuto tématu byla 8. února věnována přednáška Víta Slezáka „Problematika návratu vlka obecného do České republiky“ v Rytířském sále Vodní tvrze Vlastivědného muzea Jesenicka. Autor učebnicově seznámil posluchače o všech dostupných informacích o vlku obecném. Postupně pak předkládal údaje „Počty velkých šelem“, O vlkovi“, „Historie“, „Vlci v Německu“, „Teritoria vlka v sezoně 2020 – 2021“, „Chování vlka“, „Statut ochrany“, „Vypouštění vlků“, „Lesnictví a myslivost“, „Veřejné mínění“, „Omezení ochrany“, „Regulace odlovením“, „Program péče“, „Preventivní opatření“, „Standard péče o vlka“, „Financování“, „Náhrady škod“, „Ceníky hospodářských zvířat“, „Jak se pozná útok vlka“, „Problematičtí jedinci“, „Ochrana druhu v biotopu“, „Výzkum a monitoring“ a osvěta“.

Z výkladu si posluchači odnesli poznatky, že medvěd se v Jeseníkách objevil v letech 1985 až 2000, od té doby již ne, populace rysa kulminovala v roce 1985 a počet vlků se zvedá od roku 2000. Z mnoha druhů žijících vlků hovoříme u nás o vlku eurasijském, populace středoevropské nížinné. Vlk se chová přirozeně plaše, je zvědavý, ve dne hůře vidí. Dovede se přizpůsobit životu v hospodářské, osídlené krajině – není vázán na hluboké lesy a nedotčená území. Dle předběžných výsledků tvoří potravu z 79 % jelenovití, 17 % prase divoké. Domácí zvířata tvoří asi 1 %. Reintrodukce vlků do volné přírody u nás nepřichází v úvahu – jedná se pouze o vypouštění zraněných jedinců či úniky z chovů. Ekosystémová role vlků – jako predátor zlepšuje zdravotní stav zvěře, likviduje slabé kusy, zvyšuje ostražitost zvěře a reguluje přemnožené druhy. V současnosti jednají politici a odborníci o regulaci odlovem, kdy má být přijata výjimka ze zákona o jeho ochraně u problematických jedinců. Velký důraz se však klade na vytváření preventivních opatření. Na ně mohou být uplatňovány dotace (nákup zabezpečení z OPŽP, či krajských úřadů), kompenzace více nákladů na organizaci pastvy a náhrady škod. Detailně seznámil přednášející s postupem terénního šetření při škodách vlkem, typickými znaky při útoku vlkem – zranění kořisti v oblasti krku, z otevřené břišní dutiny bývají vyžrané vnitřnosti, překousané velké kosti a žebra a rány v oblasti třísel a stehen. Posuzování chování problematických jedinců pro možnost získání výjimky k odlovu provádí krizový štáb.

Přednáška byla perfektně zpracována, neodstranila však u mnohých obavy z rozšiřování vlka v naší kulturní krajině, zabránění škod na chovech domácích zvířat i případného napadení člověka.

Zpět