Život není peříčko, ale péro, to je život

Dějiny se pakují. Není to tak dlouho, abychom si nepamatovali událost kolem plnicího pera.

Přímo před kamerami si tehdejší hlava státu, obratně nepřisunula a následně si vložil do kapsy pero, kterým podepsal nějaký dokument v zahraničí. Tato diplomatická událost nás na nějakou dobu proslavila. Naštěstí, nebo ke smůle nás obklopuje spousta jiných, ale nepříjemnějších událostí a pero je v pozadí zájmu, ve skutečnosti nevíme, kde skončilo po vypnutí kamer. Na internetu vidíme obraz plnicího pera, při podpisu dokumentu. Podpis prezidenta, činnost s perem, samotným prezidentem je u nás událost, a to se toho u nás děje spousta. Tentokrát se o popularitu postarala naše předsedkyně sněmovny Pekarová. Pero odnesla, ale připravila dražbu, jde o předmět, který bude v budoucnu vzácný. Co tím sledovala, asi nikdo nechápe, ale mohla tím založit tradici, pří důležitých událostech by nemělo chybět plnicí pero. Projev vážnosti by mohl podtrhnout nový zákon, který by pero začadil do podoby prezidentské vlajky, místo by se snad našlo, tradice by se také s přivřením jednoho oka dále uznat. Poslanci, prostě, svolají mimořádnou schůzi, nechají nadělat snad tisíce chlebíčků, již ví, jak neplýtvat, dají je chudým, po vyslechnutí vystoupení k problému, od bolesti zubů našich šelem, po velká horka a následné lijáky by se mohlo vyřešit, jestli je nutná každý večer tma. Mají toho ještě spoustu k danému problému, nezapomenou ani schválit jednání do noci. Měl by jim někdo připomnět slova Jirky Krátkého, že v noci dělají jen ku-vy a zloději. Proč, tak význačné dny pro naši zemi nevyhlásit za státní svátky a řeší, zda budou otevřeny obchody. Tak si uvědomuji, jak to mají naši politici těžké. Již nebudu protestovat proti jejich nekřesťanským platům, asi si je zaslouží i s valorizacemi. Bohumil Poulíček

Zpět