„Určitě jsem patriot,“ říká ředitelka jesenického gymnázia Šárka Hynková

Foto - „Posláním od začátku do konce budiž hledati a nalézati způsob, který by umožnil, aby učitelé méně učili, žáci se však více naučili, aby ve školách neměl místa křik, pocit ošklivosti, vědomí marné práce“ - Jan Amos Komenský

Ředitelka jesenického gymnázia Mgr. Šárka Hynková, jež poskytla Jesenickému týdeníku exkluzivní rozhovor, bude další regionální osobností, která se představí 6. listopadu 2024 v rámci večera „S Václavem Žmolíkem nejen o umění“. Jaká je, co ji trápí a motivuje, se dozvíte z následujícího rozhovoru.

Paní ředitelko, pocházíte z Jeseníku, kde jste absolvovala tamní gymnázium, v jehož čele nyní stojíte. Jste patriot?

Ano, v Jeseníku jsem se narodila, chodila na ZŠ i gymnázium. Nikdy jsem nebydlela jinde než zde. Jeseník mám ráda, protože miluji přírodu a hory. Vnímám ale i nevýhody života v tomto městě, se kterými se musím jako všichni ostatní vypořádat (dopravní dostupnost, lékařská péče apod.). Ve finále si ale neumím představit, že bych bydlela jinde. Takže ano, určitě jsem patriot.

Absolvovala jste Univerzitu Palackého v Olomouci, jež je známá vysokou úrovní anglistiky, a to především díky panu profesorovi Jařabovi. Jak vy vzpomínáte na studentská léta?

Na univerzitě jsem začala studovat v roce 1997. Přestože jsem studovala dálkově, byla tehdy úroveň výuky na velmi vysoké úrovni. Bylo to celkem brzy po revoluci a všichni byli nadšení a škola začala vyučovat nové, komunikativní metody výuky a zaměstnávala spoustu kvalitních rodilých mluvčích.

Pracujete jako ředitelka gymnázia v Jeseníku, s tím je spojena řada administrativních úkonů a starostí. Které patří v současné době mezi nejnáročnější?

Tato práce je velmi rozmanitá, a to mě na ní moc baví. Administrativy je hodně, ale na to jsem byla zvyklá již dříve, protože jsem administrativně řešila všechny programy a projekty EU, které jsme ve škole realizovali. Problém administrativních úkonů spočívá hlavně v jejich množství. Největší problém není je udělat, ale na některý z nich nezapomenout. Člověk musí být systematický a organizovaný. Na druhé straně na úřadě Olomouckého kraje pracuje spousta skvělých lidí, kteří nám s tím pomáhají a připomínají nám, co máme udělat.

Zbývá vám čas a energie vychutnat si bezprostřední kontakt se studenty na hodinách?

Před pár lety jsem si neuměla představit, že bych téměř neučila. Vždy mě to moc bavilo. Viděla jsem za sebou kus práce. Teď učím málo a stále si to moc užívám. Na druhé straně se i znalosti žáků v oblasti angličtiny za ty roky významně zlepšily a výuka je více o konverzaci než o výuce jazyka jako takového, a tak už za sebou člověk až tak velký kus práce nevidí. Se studenty chci mít stále kontakt. Často se chodím dívat na hodiny mých kolegů, účastním se různých akcí pořádaných studenty. Také jsem si nechala vyřizování ISIC karet, abych měla přehled o studentech naší školy, a spravuji školní Instagram, takže mám přehled o veškerém dění ve škole.

Co u většiny studentů převažuje – motivace naučit se anglický jazyk, nebo jejich přirozená „lenost“? Jakými metodami ji překonáváte?

My učitelé angličtiny to máme vlastně hrozně jednoduché. Většina žáků má angličtinu ráda a chápou význam tohoto jazyka pro jejich budoucí život, jak pracovní, tak osobní. Někdy je těžší motivovat žáky k lepším výkonům, protože mají pocit, že už anglicky umí dobře a stačí jim to. I úroveň společné části maturitní zkoušky z angličtiny je pro většinu našich žáků velmi jednoduchá a nemotivuje je k lepším výkonům. Tam jim pak říkám, ať využijí možností se zdokonalit. Mají to zadarmo a na vysokých školách už se pak budou zaměřovat jen na odbornou angličtinu. Často říkám, že co se nenaučí na střední (hlavně v oblasti gramatiky), to už se většinou nenaučí, pokud nepůjdou studovat angličtinu na vysoké škole.

Měla jste a máte možnost pobýt v přirozeném anglickém jazykovém prostředí? A mají ji studenti?

Dříve, kdy znalost angličtiny nebyla až tak běžná, se mě často rodilí mluvčí ptali, kde jsem žila v zahraničí. Kde jsem se naučila tak dobře anglicky. Ale já nikde nežila. Svou lásku k angličtině jsem získala od své skvělé učitelky angličtiny na gymnáziu, která pak později odešla učit právě na Univerzitu Palackého v Olomouci, takže mě provázela celým mým studiem i tam. Až o mnoho let později jsem díky projektům Erasmus+ měla možnost zúčastnit se metodických kurzů angličtiny ve Velké Británii, Irsku a na Maltě. Co se týče žáků naší školy, ti mají obrovské možnosti. Není to už ani o přirozeném anglickém jazykovém prostředí, které je v rámci Evropy limitováno právě na tři výše uvedené země, ale o tzv. mezinárodní angličtině, která je využívána ke komunikaci mezi lidmi po celém světě. Dnes je důležité, aby žáci byli schopni rozumět všem „verzím“ angličtiny, od čínské po španělskou. A tuto schopnost naši žáci mají. Díky programům Erasmus+, které ve škole hojně využíváme, cestují naší žáci po Evropě, spolupracují se žáky různých škol a angličtina je jejich pracovním jazykem.

Jak vidíte stav a budoucnost našeho středoškolského školství?

Školství jako celek čelí a bude čelit mnoha výzvám. U nás je silně zakořeněná tradice odborného školství, ale více a více žáků a jejich rodičů si uvědomuje, že rozhodnout se v 15 letech pro konkrétní profesi, kterou by pak měli dělat dalších 45 let, či dokonce více, není úplně jednoduché. Z toho pramení nyní velká poptávka po všeobecném vzdělání, které poskytuje žákům za prvé více času se rozhodnout a také větší flexibilitu napříč obory. Chtělo by to asi razantní změnu, ale to nebude politicky vůbec jednoduché, a navíc by to trvalo i desítky let, než by zcela nový systém začal fungovat. Já si spíš myslím, že i odborné školy upraví svou nabídku oborů tak, aby vyhovovala současným trendům. Co se týče kvality našeho středního školství, myslím si, že je velmi dobrá. Za naši školu můžu srovnávat i se školami podobného typu v zahraničí, se kterými dlouhodobě spolupracujeme (např. Dánsko, Lotyšsko, Španělsko, Belgie) a naši žáci se vůbec neztratí, naopak zde vidím největší posun od doby, kdy jsme s projekty začínali. Je to jako v jiných oborech, některé školy jsou lepší, některé horší, ale jako celek si myslím, že to vůbec není špatné.

Jak se díváte na změny v podávání přihlášek na střední školy?

Tady budu kritická. Tento rozhovor probíhá v době podávání přihlášek a je to pěkný zmatek. Dokud budou existovat tři varianty přihlašování a nebude zrušeno správní řízení, bude to pro školy obrovská zátěž. Já osobně jsem pro digitální podávání přihlášek a následný systém priorit vypadá rozumně.

Čistě hypoteticky, kdybyste byla ministryní školství, na co byste se zaměřila?

Ministryně školství by se měla obklopit odborníky na školství. Rozhodnutí v této oblasti by neměla podléhat politickým tlakům. Měla by vyslechnout názory učitelů, žáků a rodičů, ale také přijmout fakt, že se nikdy nezavděčí všem, musí dělat rozhodnutí, za kterými si bude stát. Ve své pozici ředitelky školy se zaměřuji na atmosféru školy, na vzájemné vztahy napříč školou a komunikaci. Ve stejném duchu bych asi pokračovala i na pozici ministryně školství.

Paní ředitelko, 6. listopadu 2024 budete společně s neurochirurgem Prof. MUDr. Vladimírem Benešem a herečkou Kateřinou Macháčkovou hostem pořadu pod názvem "S Václavem Žmolíkem nejen o umění". Čím vás zaujal, že jste bez váhání přijala pozvání pořadatele?

Zaujala mě příležitost setkat se s inspirativními lidmi nejen z oblasti kultury a věřím, že moje perspektiva může přinést něco nového do debaty, kterou program nabízí.

Děkuji za rozhovor

Viola Králová

Na snímku je . FOTO (Viola Králová)

Zpět